Všemocný, všeobjímající, blahodárný humor!
   Ujímá se zbloudilých, těší zarmoucené, ze snů probouzí snílky a jejich sny mění v žert. To věděli už naši předkové a tam, kde končila životní zkušenost, nastupoval spásný a životodárný humor. Jen si vzpomeňte na bujarý řehot těch dvou středověkých kašparů Gargantuy a Pantagruela, vzpomeňte, jak Sancho Panza řešil složité pře na ostrově, kde se stal na chvíli vládcem a jak dokázal panské chásce vytřít zrak a ještě rozpoutat huronské veselí v soudní síni a všem budoucím pokolením posvítil na cestu plamenem pravdy, vtipnosti a smíchu.
   Vždyť humor, to je škvířící se šťáva lidského bytí!
   Právě humor tvoří ono pečínkové sádlo, na němž se škvíří a připéká dobře vykrmená husička ústního podání, opakovaným vyprávěním vždy poněkud přikořeněná krůtička lidských zkušeností, zážitků a veselých nepravd, které jsou tak blízké svatosvaté pravdě, že ji polykáme jako hostii věrohodnosti jsouce spokojeni, že ty humorné příběhy nenašly svůj původ v naší ložnici a v našem ctihodném domě.
   Le coeur s'épanouit - srdce se rozšiřuje, říkají Francouzi a vědí, že humor jejich srdci prospívá stejně jako číše červeného vína, jemuž vzdávají zaslouženou čest. Říkají to však ještě i jinak: le coeur est en féte, což by česky znělo jako »srdce má svátek«.
   Humor rád poslouží vtipným a pohotovým lidem. Měl jsem přítele, na první pohled to byla podivná figura. Nebyl žádný krasavec. Spíš naopak. Celý byl takový jako pomačkaný, malý, nevzhledný, střapatý a ježatý, málem jako loupežník z lidových vyprávěnek. Hlava rozcuchaná, oči černé a pichlavé, nad nimi rozježené obočí, každý chlup trčel jinam. Ale v těch pichlavých očích mu neustále plápolaly veselé ohníčky. Inu, jak říkám. Hotový loupežník. Potkat ho v noci na návsi, jistě bych se polekal a hledal bych, kde nechal tesař díru. Ale srdce měl ten člověk sametové a něžné.
   Co ten se naprováděl lumpáren!
   Nikdy před ním neobstáli lidé domýšliví a nabubřelí.
   Kdysi jsme spolu jeli vlakem. Byl přeplněný a noví lidé stále ještě na každé stanici přistupovali. Lidé si šlapali po nohách, strkali do sebe, hledali místo a kousek prostoru. My jsme zcela náhodou místo ještě našli. Nad mým přítelem se klátila mondénní dáma s pečlivě vymalovaným obličejem. Voněla fialkami. Bylo patrné, že ten nával jí hodně vadí. Zuřivýma očima pozorovala mého přítele. Musel se v jejích očích stávat hnusným opičákem. Když jí jednu chvíli vlak smýkl tak, že se zapotácela a málem se zřítila mému příteli do klína, nečekaně oslovila právě jeho.
   »Neučili vás ve škole, že máte uvolnit místo dámám?«
   Můj přítel na ni upřel své nevinné černé oči a pronesl pomalu a velmi zřetelně: »Madam, když se umíte tak pěkně na mlado vymalovat, tak musíte umět i na mlado postát.«
   Všichni se rozchechtali. Nastřádané napětí se vybilo a znemožněná madam se kamsi vytratila. Už jsme ji nikdy neviděli.
   A le coeur était en féte!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)