Nakladatelství Libri v Praze vydává solidní práce na různá témata, jak to odpovídá jeho encyklopedickému zaměření. V poslední době tu vydali knihu Miroslava Kalouska VLÁDNÍ VOJSKO 1939-1949. VLASTENCI ČI ZRÁDCI? (3. svazek ediční řady Otazníky našich dějin, 2002, 151 s.) Pro nezasvěcené: vládní vojsko byly ozbrojené síly fungující v dobách Protektorátu Čechy a Morava.
Téma vládního vojska nikdy nezmizelo ani z naší populárně vědecké a odborné literatury, ale stálo vždy jaksi stranou a práce jemu věnované byly psány často s velmi rozporným přístupem: některé jsou autobiografické, jiné obhajobné, další vládní vojsko odsuzující. Ne náhodou autor již podtitulem navozuje tuto situaci: byli to vlastenci, či zrádcové? Konstatuje, že u vládního vojska se lze setkat s oběma polohami tohoto soudu. Kdyby se byl důsledně držel této pozice, vznikla by knížka jistě ještě zajímavější. Znamenalo by to však více se zaměřit na jednotlivé osudy vládních vojáků než na úplné zevšeobecňování. Zdá se mi, že autor se právě nedržel onoho pověstného »zlatého středu«, i když v úvodu slibuje, že »příběh vládních vojáků je třeba vnímat především jako příběh lidí ve složité době«. Bylo tomu vskutku tak a mnohé spory o úloze vládního vojska mají právě v této poloze svůj základ: vyhrocovaly se třeba ve stanoviscích některých účastníků domácího i zahraničního odboje, zatímco prý vládní vojáci »honili v Itálii partyzány«.
Autor vyšel nejdříve z události likvidace československé armády. Na počátku zřízení vládního vojska stála úvaha o ustavení malé osobní gardy k ochraně státního prezidenta, jímž byl Emil Hácha. Sem byli převedeni i někteří příslušníci již rozpuštěné armády. Dělo se tak za stálého zasahování německé okupační moci. Vládnímu vojsku se hned od začátku dostalo »kamarádské rady« generála Fridericiho, aby se zdrželo protistátních projevů. Nad jeho příslušníky se tak vznášela hrozba přísných trestů i pro členy jejich rodin. To ovšem byl jen začátek, horší věci měly teprve přijít. Je zřejmé, že v těchto poměrech se lámaly charaktery. Ne každý mohl každému vzájemně věřit.
V obsahu knihy dále najdeme kapitoly o organizaci vládního vojska, o jeho hierarchii a výcviku, výzbroji a výstroji; k nejzajímavějším partiím patří ty o vojenské asistenci a pracovní asistenci vládního vojska (byla zpracována například opatření při odchodech ledů), o železniční strážní službě a nasazení vládních vojáků. Zvláštní události nastaly za přítomnosti vládního vojska v Itálii, kde docházelo k silným kontaktům s italskými příslušníky odboje, ale v knize najdeme také zmínky o vládním vojsku v americké internaci, o vládních vojácích ponechaných na území Protektorátu, o jejich účasti v Pražském povstání, až po likvidaci vládního vojska. Cenných je i 21 příloh dokumentů, včetně projevu Emila Háchy k vojákům z r. 1940. K doprovodným materiálům patří i soupis pramenů a literatury a také poznámky od s. 143. I zde je vlastně obsažen náznak, že téma vládního vojska není zdaleka vyčerpáno, že bude zapotřebí k některým naznačeným problémům se ještě vracet.
Autor: Josef Bílek
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)