O románu JAKO RAK (překlad Jiří Stromšík; Atlantis, Brno 2005, 168 stran), jehož autorem je nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, už bylo napsáno několik pojednání. Nicméně i já bych chtěl o knize říci pár slov. Grass v románu mísí fiktivní osudy s osudy skutečnými. Rozvíjí smyšlený příběh Tully Pokriefkové, z níž dělá přímého účastníka poslední plavby lodi Wilhelm Gustloff, potopené roku 1945 v mrazivém Baltu. Tulle dovoluje, aby tuto asi největší námořní tragédii všech dob přežila. Rozvíjí příběh jejího syna, který je vypravěčem románu a jenž se mladé těhotné ženě narodil v den potopení lodi, i neradostný příběh Tullina vnuka a pravicového extrémisty Konráda. Osudy těchto postav konfrontuje se skutečnými událostmi, spojenými se vznikem, existencí a zkázou původně výletní lodi fašistických odborů.
   Honosná loď Wilhelm Gustloff byla po svém spuštění na moře pojmenována po nedomrlém náckovi Gustloffovi, který organizoval nacionální socialisty ve Švýcarsku a jehož v Davosu zavraždil židovský student medicíny David Frankfurter. Kniha do detailu rozebírá osudné Gustloffovy a Frankfurterovy okamžiky. Román si všímá "šťastného" období lodi, kdy vozila v rámci akce Radostí k síle německé odboráře (včetně rodičů Tully Pokriefkové) na výlety k norským břehům, kdy se stala skutečně beztřídní lodí, na jejíž palubě si byli rovni Němci všech společenských vrstev - tedy za předpokladu, že uctívali nacistickou ideologii. Román se také věnuje postavě Alexandra Marineska, kapitána sovětské ponorky S 13, jejíž torpéda poslala loď Wilhelm Gustloff 30. ledna 1945 ke dnu, což vedlo k vyhasnutí až 9000 životů, z nichž několik tisícovek byly životy dětské.
   Grass nahlíží na tuto tragickou skutečnost z několika úhlů. Z úhlu pohledu opravdu nevinných německých utečenců, kteří na přeplněné lodi prchali z východního Pruska před Rudou armádou. Ty reprezentuje Tulla Pokriefková, žena, která tragédii přežila, porodila při ní syna a nikdy nemohla zapomenout na zkázu způsobenou sovětskou ponorkou, nikdy Rusům tuhle tragédii neodpustila, i když po válce žila v NDR, byla členkou socialistických brigád a upřímně oplakávala Stalinovu smrt. Druhým pohledem na zkázu lodi je pohled pravicového extrémisty Konráda, navenek hodného a nevinného chlapce, který ale na svých internetových stránkách vykládá potopení lodi jako útok slovanských bestií na mírumilovné Němce. Třetím pohledem je pohled kapitána Alexandra Marineska, jenž celou událost viděl jako zneškodnění nepřátelské lodi plné fašistů, kteří napadli jeho vlast a nelítostně vyvražďovali její obyvatele. Mimochodem Marinesko se za svoje vojenské úspěchy nedočkal vyznamenání, dokonce po válce skončil v lágru na Sibiři. Rehabilitován byl až nedlouho před svou smrtí a vyznamenán řádem Hrdiny Sovětského svazu dokonce in memoriam. Čtvrtým pohledem je pohled vypravěčův. Jde o pohled levicově smýšlejícího člověka, který žije na Západě. Vypravěč všem na levici stojícím lidem zazlívá, že o tragédii nemluvili, ba vytěsňovali ji z paměti. Chápe Marineska, uvědomuje si, že na lodi nebyli jen uprchlíci a jejich děti, ale i vojáci, vojenský materiál, protiletadlová děla a dívky pomocné služby námořnictva, které přísahaly věrnost Hitlerovi. Ví, že Marinesko neměl povinnost o osudech lidí na palubě přemýšlet.
   Ono poválečné zamlčování námořní tragédie, tragédie mnohonásobně větší než bylo potopení Titaniku, je skutečně neodpustitelné. Kdyby tragédie zamlčována nebyla, asi nikdy by se jí nezmocnila extrémní pravice a nepoužívala ji v boji za ospravedlnění fašismu. O zkáze lodi Wilhelm Gustloff se nemluvilo ani na Západě, ani na Východě. Sám jsem se o lodi dozvěděl až nedávno. Například v Malé československé encyklopedii (Academia, Praha 1984-1987) nebo ve východoněmeckém Meyers Handlexikon (Lipsko 1977) není o Wilhelmu Gustloffovi ani slovo. A přitom se o něm mluvit mělo. Je jen dobře, že Grass o katastrofě hovořit začal.
   Knihu doporučuji k přečtení všem, kteří bez předsudků hledají pravdu. Dále všem, kteří tvrdí, že lze vést války bez civilních obětí, všem, kteří si myslí, že ve válce existuje něco jako "čistá a jediná pravda". Je to čtení také pro ty, kdo si chtějí hrát na soudce, aniž by tušili, jak může být skutečnost složitá a nejednoznačná.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)