JAROSLAVA ČERNÁ

Balada budoucí
(O nedoceněné tržní hodnotě kompasu)

Smějí se mi tu že jsem blázen
že pracovat chci zadara
že nechci by mi úkol hrazen
že hraju lidem Kašpara
jak hrávalo se zastara
z pimprlového divadélka
že víc než nová almara
je mi budoucích časů střelka

Každý z nás chce být jednou hlazen
já též jsem býval nezdara
však nezmění se člověk rázem
jak masopustní maškara
co nevydrží do jara
jak rozmočených botek stélka
více než výhled na barák
je mi budoucích časů střelka

Já byl též v žití párkrát zrazen
v lítosti slzí topil zrak
za zmrzlé růže platil draze
drahých přátel to podara
však to neznáte nezmara
je neprůstřelný jako znělka
a víc než slavným almanach
je mi budoucích časů střelka

Nepotřebuji stáda krav
stačí mi koňské hlavy délka
Za víc než celá Sahara
je mi budoucích časů střelka


Podzim

Podzim je dobou lesa a podhoubí
vzpomínkou vůně na letní plody
Blysknavé blondýny zoraly bleskem
poslední brázdy čar
Déšť padá na zrno
Podzimní písně nevzletí
Draci jsou v oblacích
nic už se nestane
Pavouci utkaní z perel a mrazu
odlétli na stříbrech zčernalých roklí
Modravé soumraky zmrzlými prsty
rdousí a drtí
V ohni a ledu
skomírá rodí se
světový pád

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]