Rok zasloužilého umělce Michaela Romberga (1918 v Poltavě - 1982 v Praze) má na svém kontě už dvanáctou výstavu děl inspirovaných slovesnými zdroji i sedmi stoletími hornictví (gobelíny). Mgr. Jiří Klapka, předseda České asociace rusistů, připomíná snad při každém zahájení výstav, že v rámci svého oblíbeného "popularizačního leitmotivu" (Ruská umělecká emigrace v Československu) se dostal k pozůstalosti po skvělém výtvarníkovi, který je "dvacet šest let po smrti a jako by nikdy nebyl". A protože by měl Michael Romberg loni shodné výročí jako naše republika, vymyslel cyklus výstav po celé republice vrcholící výstavou v Národním divadle a Národní knihovně v Praze. A tak první akcí Rombergova roku byla v březnu 2008 v Severočeském divadle opery a baletu v Ústní nad Labem výstava tohoto kostýmního výtvarníku, scénografa a ilustrátora. Výbornou odezvou se chlubí např. výstava na státním hradu Veveří na téma M. Romberg - Rozmarné ilustrace a návrhy divadelních kostýmů. Právě probíhající výstava Ruské inspirace v Díle Michaela Romberga v Národní - Slovanské knihovně v Klementinu byla zahájena za účasti představitelů velvyslanectví RF, Slovanské knihovny, Česko-ruské společnosti a Ministerstva kultury ČR, které konání výstavy podpořilo. Významným hostem byla i Rombergova dcera Anna. Dramatizovaným přednesem z Gogolovy satirické hříčky - s odkazem na ilustrace - zahájil vernisáž herec Bořivoj Navrátil, velký příznivec slovanské tvorby i Slovanské knihovny.
S Gogolem se v Rombergově tvorbě málem roztrhl pytel a tak se díky dokumentaci (zdaleka není představena v úplnosti) rozpomeneme na mnohé známé herce odívané v Národním divadle do Rombergových kostýmů. Řetěz výstav ostatně nelze jen tak ukončit, je tu totiž dvousté výročí narození "našeho" oblíbeného N. V. Gogola (1. 4. 1809 - 4. 3. 1852). Romberg je autorem 60 divadelních výprav v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě aj. O Romberga má nyní zájem Ukrajina i Rusko. Nelze se divit. Rovněž vystavená dokumentace z rodinného archivu slibuje zajímavé poznatky o ruských (sovětských) dobových reáliích, vztazích a názorech, např. v korespondenci - podle slov autorovy dcery "jsou toho plné krabice a bedny" - nikdo o vztazích nevztazích nebádal... Perspektiva nějaké monografie je v oblacích. Spíše je naděje na rozšířený katalog. Řetěz výstav tuto úvahu přímo vyvolal.
Ukázky ilustrací na výstavě v Klementinu reprezentují především ruskou inspiraci, avšak celkem jde v autorově díle o více než 200 titulů českých, slovenských, ruských a bulharských pohádek, pohádek Andersena, děl ruských a českých klasiků, knih s folklórní tematikou a také učebnice ruštiny (dodávám, že první diskuse o koncepci Ruštiny pro pokročilé - dodnes v aktualizované podobě populární - vyzněla kategorickým: Romberg už nežije, ilustrace tedy žádné!) V dokumentaci překvapuje uctivá prosba nakladatelství adresovaná Rombergovi o vtipné ilustrace do připravované konverzace bratrů K. a S. Machoninových ze dne 4. dubna 1945! Žádosti bylo vyhověno. Učebnicové ilustrace mistra Romberga (až do roku 1972) jsou jedním z dalších témat... J. Klapka upozornil na existenci titulu Nejkrásnější kniha, protože Romberg titul získal v letech 1959, 1963, 1966, 1970, 1972 a 1977!
Upozorňuji i na opomenuté ilustrace knížky povídek Vasilije Šukšina Milpardon, madam (Odeon Praha 1981, překlad Zdeňka Psůtková), z níž cituji nápadně shodnou charakteristiku díla nezapomenutelného Šukšina s Rombergovým dílem ve vynikajícím doslovu Jaroslava Huláka: "Je to umělecky plodné groteskní vidění světa, opravdové nadání pro vzájemné propojení velkého s malým, hrůzného se směšným, tragiky s komikou, vážnosti s naivitou. Šukšin nebyl humorista, ale jeho povídky i filmy nejsou myslitelné bez smíchu. Není to ovšem smích satirika, povýšeného nad společnost a odtud soudícího živé i mrtvé. Je to smích, který bolí a osvobozuje zároveň, smích, který odhaluje nepřiměřenost pokusu všednodenního člověka o velikost, ale i jeho oprávněnost - hluboce vážné prahnutí po smyslu, po tvorbě. Tím je vyzván k proměně sám svět."
Tento způsob proměny světa realizoval M. Romberg (rodina emigrovala v roce 1925 za prací do ČSR na Podkarpatskou Rus) po studiích na Ruském reálném gymnáziu v Moravské Třebové, po studiích u prof. Zdeňka Kratochvíla a Františka Kysely v Praze, od doby, kdy pracoval na více než šesti stech ilustracích ke Gogolově Mrtvým duším, na ilustracích prezentovaných na veřejnosti na 1. samostatné výstavě v roce 1943. Rokem 1952 jsou datovány jeho první práce pro Národní divadlo a potom i jinde, byl i dlouholetým vedoucím katedry scénografie na AMU, v roce 1968 byl jmenován docentem kostýmového výtvarnictví na DAMU. Talent, mimořádná pracovitost a vlastnosti lidí, kteří jsou solí země - v daném případě naší země - mu "vynesly" jmenování zasloužilým umělcem a na druhé straně v témže roce nečekaný skon (15. května 1982). Jedinou posmrtnou veřejnou připomínkou Rombergovy tvorby byla výstava jeho díla v Chebu v roce 1987. A dál už ticho. Proto díky Anně Rombergové a pořadatelům výstavy Anastázii Kopřivové a Jiřímu Klapkovi!
Autor: JANA VACKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)