RAI 3, třetí program italské státní televize, věnovaný především kultuře a publicistice, uvedl ve svém večerním pořadu Čas, který tu je, na obrazovku univerzitního profesora, básníka a literárního vědce Edoarda Sanguinetiho. Stejně jako před několika lety na olomouckém Festivalu poezie Sanguineti nebral nejmenší ohledy na to, co by současná pravicová italská vláda ráda slyšela, a třeba válku USA v Iráku a jejich diktát světu označil direktně za neokolonialismus, atd. Především však několikrát pronesl jméno, které jsem už léta - jak jsem si s údivem uvědomil - z italské nebo francouzské (natož pak z české) obrazovky nezaslechl.
   Že jméno Karla Marxe nepronáší pravice, to je pochopitelné, její myšlenkový obzor není dán poznáváním názorů, které přesahují politický pragmatismus, není založen na třeba i polemickém přijímání myšlenek, nýbrž na jejich opomíjení. Mám však dojem, že jsem je nezaslechl vůbec, že je nepronesl ani jeden z představitelů komunistického křídla naší levice. Jméno Karla Marxe nezaznělo (pokud mě paměť neklame, a pokud klame, pak se rád omlouvám) ani z úst poslance Ransdorfa, u něhož je citování nejrůznějších autorů z různých oborů často používanou polemickou zbraní. Marxovy myšlenky jako by ztratily souvislost s hnutím, které založil a jemuž poskytl název.
   V levicovém, natož pak komunistickém politickém seskupení absence Marxova jména může naznačovat redukci jeho politiky na pouhý pragmatismus. Zatímco pragmatismus se může posouvat, a také se posouvá, zprava doleva a zleva doprava, podle výhod, jaké ta či ona situace nabízí, hnutí vedené představou proměny světa se kritéria ideje, nechce-li se stát pouhým seskupením osob čekajících na mocenskou šanci, vzdát nemůže. Přítomnost myšlenky v hnutí však znamená její přítomnost v diskursu, který hnutí produkuje a předkládá veřejnosti.
   O čem se nemluví, to přestává existovat. Být marxistou znamená používat Marxovy myšlenky a nebýt marxistou znamená nebýt komunistou. I když, jak ve zmíněném italském televizním programu připomněl Sanguineti citováním Marxovy myšlenky, »dominantními idejemi jsou vždy ideje dominantní společenské třídy«. Nebo naopak právě proto: aby dominantní ideou našeho světa nebyla absence idejí jako takových. A ta je na spadnutí.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)