ZITA MALANÍKOVÁ
Somnambul
Pokud nasněží do večera
Přijedeš…
Pokud nasněží do rána
Přijedeš
Budí mě kapky deště
dopadající na parapet
Zmoklý skřivan nevrže
i když je únor
A stejně přijedeš!
Až bude padat hvězda
Dramata jsou prostá
postačí hrdina a padouch
Černý plášť rozprostře čaroděj
V debatách načechrávaná peří
soucit zkoušený před zrcadlem
Krajinka zelená
chaloupky nabílené
tak daleko vítr písek nezavane
A pravda kdesi v dáli
nemocná, roztřesená
hraje přetahovanou se zlem
Jen co posnídá trochu sladkých fíků
narvou prsty do krku a cpou ji fazolemi
až ztrácí vědomí
Zítra přijedou sběratelé medailí
co nebojí se písma
Do tmavé studny kapky deště hlasitě padají
zlatavé hvězdy potemněly
Překryl je velký mrak
Lomené dráhy
Zkvašené duše
leží v trávě unavené
Zvedne vás někdo?
Uvěřily zlatému prachu
Pocukrovaná víra ztratila se
pod lavinou
Burácel hrom
do labyrintu dokonale utlumeného zvuku
kde nebije žádné srdce
V dálce slabě zpívají Sirény
a je jich pět
Na křídlech snu
Pozdrav slunci posílám
po bílém jeřábu
K oranžové kouli
na modrém koberci
letícímu
Sním si svůj sen
v krajkové košilce
V zahradě ticha
projdu skrz zrcadlo
zhmotním svůj svět
Písečné duny vzala si poušť
prázdnotu ohlodaných rybích kostí
vystřídá mír
Piano concerto
Rozeznívám ocelové struny
na ostrově Robinsona
Křídlo se lehce vznáší
nad mořem šumícím
Uvězněné slavíky vypustím k nebi
Slanýma rukama
V tempu zrychleném hladím
Nástroj
Hlouběji propadáme se
Odliv je blíž
Pěna, pěna, pěna
Sdílení
Dva tisíce přátel
postačí
v plné kráse
téměř dotknutelní spojenci
vizuálně omamným stínem
v akváriu emocí
posílám vlastní mysl
v cizím těle
virtuální posádka krouží po planetě Zemi
vytříbený extrakt
smyšleného edenu
mnohovrstevnaté
formální hračky
občas bez tepu
tragikomická pohádková omalovánka
malý princ slyší na jméno Neo
JAROSLAV EMINGER
Známe se
Otázka se snadno pochopí
a nám se neoškliví:
Na kom v rámci Evropy
nejlíp štípat dříví?
Česká prohibice
Ztráty zisku z alkoholu
ženou mocipány k dojetí.
V tom srdcervoucím bolu
je nezájem o lidské oběti.
Pančované hospodářství
Pančuje se benzín, potraviny,
služby, kultura i kořalka.
Mocipáni zbavují se viny,
tak je pančovaná morálka.
Současná
Sliby tě uspali
a z Prahy je peleš,
tak ti ustlali,
a ty to bereš?
Seniorská
Vláda důchodce dusí,
na nich si zgustne:
penze škrtat musí,
žít není nutné.
Světovost
Nabyli jsme důvěry,
nejsme nuly v Evropě:
na malé české poměry
rozkrádá se světově.
Povzdech seniorů
Dnes není včera,
máme z toho pojem:
přežili jsme Hitlera,
Kalouska nepřežijem.
Objektivita
Média stále něco mlela:
oživení, konec poklesu.
Realita je jiná zcela:
deprese je v progresu.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)