Ve světě už to tak chodí. Vždycky se zjeví někdo, co něco provede, o čem si dosud každý myslel, že je to pitomost. Zrovna v čase podzimního svátku sv. Františka z Assisi, připadajícího na čtvrtý říjnový den, přišla mi na mysl slova z jedné budovatelské písničky, co tolik přála lásce. V 50. letech minulého století ji náš rozhlas vysílal až příliš často. V její interpretaci nemusím být zcela přesný, ale posuďte sami, jak předběhla dobu:
   Jde Frantík kolem zahrádky a křoví mu v očích vadí.
   Dívenka stála za vrátky a oba byli mladí.
   Když frézu ráno roztočil, svou druhou krasavici,
   šťastně se na ni zazubil a hned jí měl co říci.
   Víš to je nějak tím, že si už vůbec neumím
   představit život beze tebe, bez tebe, bez nás obou…
   Úžasná rýmovačka, není-liž pravda? Jen malý technický přípodotek – fréza je nástroj upevňující se do obráběcího stroje zvaného frézka. Písnička o dvou láskách zřejmě napomáhala k šílenému pracovnímu tempu, a tak se v českých továrnách vyrábělo ostošest. Byli totiž ještě řemeslníci, konstruktéři a inženýři. Herec Jindřich Plachta si tehdy zahrál ve filmu o jedné brusičské partě. Volná ruka trhu ještě nezačala šátrat po kapsách případných posluchačů výše uvedené rýmovačky.
   Vím, na texty písniček měla vliv doba, ale kupodivu se vždy objevilo něco neobvyklého, co si dosud pamatuji. Příliš rychle šité věci někdy poněkud nevyšly, avšak jindy ano – třeba písnička z dílny Gustava Broma, sepsaná přes noc a věnovaná majoru Gagarinovi, co si v kosmu poprvé obletěl zeměkouli. Názory mohou být rozličné, ale záznam různých rýmovaček v dějinách hudby není od věci.
   V úplném zapomnění však určitě jsou slova rýmovačky z pera Eduarda Basse, otištěné v Lidových novinách v roce 1928. Tehdy v pražské Lucerně vystoupila poněkud obnažená tanečnice Josephine Bakerová a novinář a spisovatel tehdy napsal zcela jinou rýmovačku:
   Že netančí v žádném tričku,
    hoří Praha pro Pepičku.
   Odtud všechen křik a ryk:
   Bez trička být, to je trik!
   Nemít nic než z peří vlečku
   klátící se na zadečku.
   Hle, čím ještě lze ti tu
   získat popularitu!
   Plný sál pražské Lucerny už tehdy fandil skvělému boxerovi Frantovi Nekolnému, stejně jako zápasnické hvězdě Gustavu Frištenskému, ale teprve v roce 1928 černá tanečnice dala impuls k sepsání roztomilé rýmovačky. V každém čase se do lidské mysli hrnou jiná rýmovaná slova.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)