Obnovené jihočeské Nakladatelství Růže vydalo knížku autorského kolektivu vedeného Janem Matějem Krnínským PŘÍBĚHY KRUMLOVSKÉ TOČNY, onoho dnes již legendárního »Otáčka« v zahradě českokrumlovského zámku, kde jistě desetitisíce diváků shlédly řadu divadelních inscenací především herců a režisérů Jihočeského divadla. Jednotlivá vzpomínání spojuje postava skoro již neznámého Petra Hanuse, nadšeného zastánce divadelního kumštu na jihu Čech.
   Jan Matěj Krnínský úvodem připomíná, že zatím selhaly pokusy o vydání monografie o Hanusovi, který miloval divadlo, českokrumlovské prostředí a bil se za jeho záchranu. Krnínský vzpomíná, jak právě Hanus navrhoval zbeletrizovat některé momenty ze života točny, použít citace z výpovědí herců, osvětlovačů a dokonce i osob stojících mimo divadelní svět.
   K sestavení takto pojaté knihy zatím nedošlo, takže zmiňovaná kniha, která se jistě nerodila snadno, jak ukazují rozsáhlé reklamní přílohy v jejím závěru, je jistou náhradou za tento úmysl. Je to čtení rozmanité a zajímavé, sahající třeba i vzpomínkou Václava Vydry až k samým počátkům moderního českého divadelnictví. Tady ještě nacházíme stopy po nadšení obrozeneckých kumštýřů Tylova typu, ale již i nástup moderního světa všestranně podporovaného socialistickou kulturní politikou, přičemž o takové podpoře se tu mluví, jak jinak než s ohledem na přítomnost, spíše jen stydlivě.
   Významným faktem tu byla již činnost poválečného ředitele Jihočeského divadla Karla Konstantina a intendanta Bohumila. Série tří divadelních představení se konala pod záštitou ONV v Českých Budějovicích a ONV v Českém Krumlově na schodišti před zámeckým letohrádkem Bellarie v Českém Krumlově 14. června roku 1947, byl tu odehrán Shakespearův Večer tříkrálový. A po něm následovaly další inscenace, jejichž přehled je sestaven od str. 55 a obsahuje díla světové klasiky, ale i díla vytvářená téměř »za pochodu«, třeba Františkem Hrubínem. Objevují se tu jména českých hudebních a divadelních tvůrců, klasiků, jako například Josef Kajetán Tyl, Antonín Dvořák, znovu celý shakespearovský cyklus, ale také Julius Zeyer aj. Již i to ukazuje na bohatost a rozmanitost kulturní politiky v době, která bývá tak často snižována na dobu jakéhosi »temna«.
   Textová část knížky je vhodně doplňována dokumentárními snímky, žel vesměs hůře reprodukovanými.
   Kniha vcelku splňuje i poslední vzkaz zmíněného Petra Hanuse, aby to byla knížka »o příbězích«. Autoři jednotlivých statí, příběhů, naplňují tuto stránku Hanusova odkazu i tím, že nemá vyjadřovat vůli žádných oficiálních míst či názorově vyhraněných aktivistů veřejně zapojených do bojů o existenci či neexistenci točny. Snad jen postrádáme připomenutí dalších velkých osobností Jihočeského divadla, jako byl Otto Hradecký.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]