Neuvěřitelné je v tom, že taková kniha MILOSTNÉ HLEDÁNÍ, NACHÁZENÍ A ZTRÁCENÍ vůbec vyjde. Autoři Mgr. Radana Rovena Štěpánková a fotograf Mgr. Dalibor Konopáč. Vydala autorka textů s podtitulem Základy psychologie vztahu doprovázené fotografiemi. Je pozoruhodné, že knížka vychází za finanční podpory fondu hejtmana Středočeského kraje. Jen na okraj se ptám, jestli to pan hejtman viděl. Základní myšlenka je úctyhodná, propojení psychologické problematiky s uměleckým vyjádřením, v tomto případě výtvarným. Kolik bychom našli příkladů tohoto spojení, a to s inspirací z obou stran, zvláště pak psychologických vysvětlení umělecké tvorby. Vzpomeňme jen Fredova Dětství Leonarda da Vinci. Autoři s jasným záměrem využili ve své knížce textu známé osobnosti, MUDr. Jana Cimického, který se taktně vyhnul hodnocení knížky a obecně hovoří o potřebnosti takového tématu se vzpomínkou na odborníka, zároveň však vynikajícího popularizátora těch nejsložitějších otázek psychologie a psychiatrie MUDr. Miroslava Plzáka. Osobně si myslím, že právě Dr. Plzák, kdyby mohl, tak by se nad touto knížkou neudržel smíchy. Čtenář se asi bude ptát, co vede autorku k takovému hodnocení.
   Pokusme se tedy blíže popsat publikaci relativně většího formátu 55 stran, skládající se vždy z dvoustrany, kdy na levé straně je umístěna barevná fotografie, na pravé straně pak nerozsáhlý text zakončený afirmací, poučující čtenáře o tématu této dvoustrany. Celá složitá problematika je pak rozdělena do třech částí, do třech bloků nazvaných „Radosti, Zápletky a Patologie“. Dále se bloky dělí na 22 problémů, každému je pak věnovaná jedna fotografická strana a protilehlá strana textu.
   Autorce textu jde asi o jistý návod při řešení složitých problémů, tedy o jakýsi psychiatrický katechismus. Nejsem psychiatr, ale pěstuji jistou společenskou vědu a vím, že tady chybí jakýkoli metodologický přístup. Můžeme však hledat smysl textu jakožto první pomoc při hašení problému. A tady si znovu nemohu odpustit vzpomínku na knížky Miroslava Plzáka. Dále už vlastně nemá smysl tyto texty rozebírat.
   Rovnocennou složkou, co do počtu stran, je obrazová dokumentace fotografa Dalibora Konopáče. Jde tady o hru na uměleckou fotografii. Ve většině se jedná o dvě postavy, tedy jsou to modely, někdy doplněné krásnými děťátky, které mají „umělecky“ vyjadřovat dané téma. Postavy v obilí, postavy létající v povětří v rámci tématu. Jako například témata: „Po rozchodu“, „Citový anoretik“ (Zde je téma vyjádřeno mužem v bílých trenýrkách, stojícím na rozpukané půdě, a vedle něj stále ta jistá slečna toho stejného jinocha k něčemu přemlouvá.) Další témata jsou „Koketérie“, „Nech mně vzletět“, „Muž lpí na ženě“, „Porozvodová šarvátka“ a další, v podstatě nesourodé problémy.
   Autorka chce poučit svého čtenáře a tak například u tématu „Muž pečuje, žena si užívá“ končí svou stranu afirmací, kterou dělí: mužům zvlášť a ženám zvlášť. V tomto případě slova věnovaná mužům znějí: „Jsem tu pro Tebe, má ženo…“, a rada pro ženy vypadá takto: „Děkuji svému muži za jeho péči.“ Na protilehlé straně je fotografie dvou modelů v obilí s ptáčky v hnědavém oparu se statickými gesty, těžko interpretovatelnými.
   Je velmi těžké vystihnout celkovou trapnost obrázků, naivnost celého projektu. Upřímně řečeno, když se mi knížka dostala do ruky, myslela jsem, že se jedná o nějakou recesi.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]