Při posledních tuzemských volbách do krajských zastupitelstev a do jedné třetiny Senátu levicové politické strany neuspěly. Sociální demokracie, tato polovičatá levice, utrpěla debakl. Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy sice volby propadákem nebyly, ale své pozice, ať chceme, nebo ne, ani trošku neposílila. Sekretariáty těchto stran jistě už nyní celou situaci analyzují, hledají viníky, ukazují prsty, láteří na mlčící většinu, která k volbám nešla, zlobí se na koaliční partnery, na sebe navzájem a někdy si nasypou trošku popela na hlavu. Rozborů volebních výsledků levicových stran je a ještě asi bude nespočet. I přesto si dovolím přidat k nim svůj pohled.
   Kdo dnes volí levicové strany? Je v jejich silách získat vůbec při současném stavu věcí, v současném společenském ovzduší víc hlasů? Dnešní doba se mnoha lidem zdá stabilní. Je to doba nabízející přehršel rozptýlení a věcí, které příjemně zaměstnávají mysl a odvádí pozornost od toho, co je pod povrchem. Proč měnit systém, který tak krásně uspokojuje naše materiální, fyzické a kdovíjaké ještě touhy? (Neuspokojuje-li je právě, stále je tu naděje - co na tom, že mikroskopická -, že nás štěstěna políbí.) A pokud tento svět přece jen měnit, proč zrovna směrem doleva? Vždyť i lidé, kteří o sobě říkají, že jsou na levici, čas od času podléhají a nechávají se, nebo by se rádi nechali, tím třpytem okolo uspokojovat. Je to tak příjemné a bezstarostné. Znám to sám na sobě. Lačnost a marnivost má člověk v genech a musí je krotit. Někdo to dokáže, jiný ne.
   Proč zůstávat nalevo, když jinde nám může být mnohem lépe, můžeme mít svůj klid, můžeme najít svět bez ústrků, můžeme být váženými osobami? Proč být nalevo, když, stojíce nalevo, se nás skoro nikdo nezastane, když, stojíce nalevo, marně hledáme pomoc a prostředky, ty prostředky, které lidem napravo cpou do kapes, kufříků nebo na bankovní konta monopoly, firmy v soukromém i státním vlastnictví, podnikatelé, pseudopodnikatelé, buržoové, spekulanti a podvodníci? Proč být nalevo, když člověk nalevo nezřídka marně hledá povzbuzení a nějakou tu korunu (korunu k tomu, aby levici pomáhal, ne pro svoji vlastní potřebu) i u lidí tvářících se, že jsou nalevo s ním? A přitom nepotřebuje ani zdaleka tolik, jako pravičák. Znám lidi, mladé lidi, kteří veškerý svůj volný čas věnují práci pro levici, propagaci levicových myšlenek, zdarma dělají levicové internetové prezentace, píšou pozoruhodné a inspirativní romány a básně, jimiž pronikají věcem pod nažehlené košile, odhalují nespravedlnosti této doby a ukazují na nezastupitelnost levice v našem světě, chceme-li si jej udržet se vší jeho pestrostí a krásou, ale bez bídy (hmotné i duchovní), tvoří literární díla, která však nejsou schopni vydat ani v levicovém nakladatelství. Dělají zdarma, jaksi nezdravě samozřejmě to, za co by je jinde, pokud by to dělali v inverzním pojetí, královsky odměňovali. Mají prosit? A koho? Je levice opravdu taková chudinka, že je nemůže podpořit? A to nemluvím ani zdaleka pouze o penězích! Co je víc než myšlenky? Bez čerstvých a slyšitelných idejí mladých (nemyslím mladých věkem) levicových básníků, spisovatelů, inženýrů, dělníků, všech lidí práce budou levicové subjekty stejně šedivé a nezajímavé, jako jsou ostatní politické partaje, a nikdy na svoji stranu nezískají onu mlčící většinu. Jejím protivníkům bude vždy stačit, aby posměšně připomněli a zveličili fronty na toaletní papír nebo pomeranče před rokem 1989, vždy jim bude stačit říci, že se máme skvěle, protože můžeme snadněji cestovat do ciziny, a budou mít vyhráno. Nositele svěžích levicových myšlenek je potřeba vidět! Aspoň někde! Vždyť teď o nich, přiznejme si, víme málo. Ale oni jsou! Je třeba je aktivně vyhledávat a ptát se jich na jejich názor, i když nejsou členy žádné politické strany! Je třeba jim ukázat, že o ně levice opravdu stojí, ne že je potřebuje jen jako maskoty svých kampaní. Jen ze širokého spektra názorů se vynoří přesvědčivé argumenty.
   Mohlo by se zdát, že být nalevo dnes v České republice neznamená nic. Mohlo by se zdát, že dnes nalevo zůstávají jen ti, kteří nalézají rozkoš v ústrcích od druhých. Mohlo by se zdát, že lidi nalevo spojuje hlavně přemrštěná nostalgie. Mohlo by se zdát, že levicově smýšlející lidé se své přesvědčení (z obav o zaměstnání, z obav ze zesměšňování) naučili skrývat tak důkladně, že už vlastně nalevo vůbec nejsou. Ale věřím, že to tak není.
   Doufám, že se společnost podaří zbavit onoho podmíněného reflexu, stále pomocí pravicových politiků a jejich nohsledů pěstovaného, kdy při zmínce o levici se vybavuje jen nedostatek ovoce, výjezdní doložky a represe. Věřím, že levice ostatní přesvědčí o nutnosti hledání alternativ k dnešnímu systému, o tom, že za tímto hledáním se neskrývá žádné volání po návratu zpět, že jde o pohled vpřed, který však v minulosti hledá ponaučení. Věřím, že levice není a nebude synonymem fádnosti.
   Levice, to je solidarita, vzájemná solidarita lidí vytvářejících ryzí hodnoty, solidarita se všemi nespravedlivě ponižovanými a odstrkovanými, solidarita s lidmi, kteří jsou v etapě života, kdy potřebují bezpečí, pomoc a jistotu, solidarita s kandidáty levicových stran, kteří jdou do volebních klání s kůží na trh, solidarita patrná z naší volební účasti. Být nalevo neznamená toužit po nadbytku, neznamená to ale ani dobrovolnou bídu. Být nalevo znamená věřit, že když bude dobře ostatním, pak bude dobře i mně, což je pohled protikladný pohledu pravičáka, který tvrdí, bude-li dobře mně, pak bude dobře i ostatním. Být nalevo je jediná možná volba pro spisovatele, nechce-li být jen kejklířem se slovy nereflektujícími skutečnost, pro malíře, nechce-li skutečnost skrývat a přemalovávat na růžovo, pro zaměstnance, nechce-li být otrokem, pro učitele, zdravotníky a vědce, chtějí-li opravdu sloužit druhým, pro živnostníky, nechtějí-li, dříve či později, padnout v neutuchajícím konkurenčním boji, pro ekology, nechtějí-li být jen baviči ředitelů ropných, chemických či automobilových koncernů, pro bojovníky za lidská práva, nechtějí-li, aby je zaměstnávali kapitáni zbrojního průmyslu. Být nalevo znamená věřit pravdě a ne nejhlasitějšímu volání. Být nalevo znamená přikládat polínka do ohně, aby neumrzlo sociální cítění. Být nalevo znamená skutečně rozvíjet individualitu každého člověka, na rozdíl od lidí, kteří se podporou individualit ohání, ale konají pravý opak, strkají nás do jednoho chléva přihlouplých televizních diváků a flexibilních (vzájemně lehko nahraditelných) námezdných pracovních sil. Být nalevo znamená neprodávat se, nebo, je-li to opravdu nevyhnutelné, nikdy se neprodávat pod cenou!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]